Close

Ve třiceti začíná s motorsportem. Kolik stojí první kroky k závodění?

Lukáš Zeman - ve 30 se dal na motosport

Nejdřív motokáry s kolegy, potom narozeninová jízda v Nissanu GT-R. Lukáše Zemana zážitek za volantem přivedl až k okruhové škole, závodní licenci a prvnímu testu Renaultu Clio RS IV Cup v Brně. Kolem třicítky zjišťuje, kolik peněz, přípravy a domlouvání stojí cesta k vlastnímu závodnímu startu. Pro Flexinit popsal, co ho na ní zatím potkalo a proč ho lákají právě vytrvalostní závody.

Před první jízdou v závodním Cliu přemýšlel Lukáš Zeman také o tom, kolik by ho mohla stát chyba. S autem neměl prakticky žádnou zkušenost, potřeboval si zvyknout na sekvenční převodovku i tvrdé brzdy. Na Masarykově okruhu navíc probíhaly zážitkové jízdy, takže kolem něj jezdili i méně zkušení řidiči.

„Takže to všechno na mě před samotnou jízdou padalo, ale jakmile jsem se rozjel, nebyly po strachu ani stopy,“ vzpomíná. Po výjezdu z boxové uličky začal myslet na jednotlivé zatáčky a těšit se z těch, které se mu podařilo dobře projet.

Dostat se na sedadlo řidiče mu zabralo přes rok. Mezitím absolvoval školu, začal pravidelně trénovat a zjistil, že i domluvená příležitost může skončit dřív, než k autu vůbec dorazí.

Po jízdě v GT-R začal hledat cestu k závodění

Poprvé ho závodění chytlo ve 27 letech na motokárách s kolegy. V jedné motokáře se střídali tři jezdci a jeho tým amatérský vytrvalostní závod vyhrál. Tehdy ještě zůstalo u příjemného zážitku.

Přibližně o dva roky později si k narozeninám vyzkoušel Nissan GT-R. „Jízda byla natolik vzrušující, že jsem týden přemýšlel, jak tohle zažívat víc,“ říká. Při hledání možností narazil na okruhovou školu Mičánek Motorsport v Brně a začal se na ni připravovat.

Do motorsportu tak vstupuje ve věku, kdy už má člověk práci a zavedený režim. Sám zatím věk jako omezení nepociťuje. V hlavě mu ale běží, kolik se potřebuje naučit.

„Jen ze svého vlastního pohledu vnímám, že se musím učit rychleji než když s tím vším začnete třeba v 15 letech, nebo dříve,“ vysvětluje. Praktický problém představuje také kalendář. Tréninky často probíhají ve všední dny a bez pružné pracovní doby se na ně hledá čas obtížně.

Osm měsíců přípravy před okruhovou školou

Ještě před nástupem do školy začal dvakrát týdně chodit k trenérovi. Nejdřív potřeboval rozhýbat zkrácené svaly a dostat se do kondice. Postupně přidal trénink reflexů, aby dokázal reagovat v rychlosti a pod tlakem.

Takhle se připravoval přibližně osm měsíců. Při jízdě pak poznal, jakou zátěž představují změny směru pro záda a tvrdé brzdění pro střed těla. Už na škole si všiml účastnice, kterou záda při jízdě bolela. Sám měl díky přípravě na čem stavět a v pravidelném tréninku pokračuje dál.

Škola mu přinesla také seznámení s Honzou Vrbou, jezdcem týmu Pfeifer Motorsport. Několik měsíců po získání licence ho Vrba pozval na svůj test v Brně. Lukáš se tehdy v Cliu svezl jako spolujezdec a poznal Bohumila Pfeifera a Tomáše Kučeru.

S nimi začal řešit možnost pronajmout si závodní auto na test a jezdit pod jejich vedením. První cena ho ovšem zaskočila. Tým proto navrhl jízdu v buggyně na offroadové trati. Ta se ale poškodila ještě před jeho příjezdem.

Další možnost přišla, když si vybíral termín pro narozeninové poukazy na zážitkové jízdy Legendy u vás. Ozval se Tomáš Kučera s nabídkou testu Renaultu Clio RS IV Cup. Dopolední zážitkové jízdy tak Lukáš zakončil za volantem závodního auta, s podporou Honzy Vrby a Bohumila Pfeifera.

Zatáčka do kopce, která mu dělala potíže

Jedno místo na okruhu měl dobře v paměti už ze školy. Rychlou zatáčku do kopce považoval za nejtěžší část trati. Před ní potřeboval zvládnout změnu směru a přenos zatížení auta, potom správně najet a udržet rychlost do stoupání. Špatný průjezd ho podle jeho slov mohl stát hodně času.

Právě tam mu při testu pomohl Honza Vrba. „A právě s Pfeifer Motorsport se mi podařilo v jejich Cliu tuhle zatáčku projet správně, díky Honzovi a jeho mentoringu,“ popisuje.

Radost z jízdy pro něj spočívala i v těchto jednotlivých průjezdech. Jak napsal ve svých odpovědích, těšil se na každý dobře trefený apex, tedy bod, ve kterém se při průjezdu přibližuje vnitřnímu okraji zatáčky.

První ostrý automobilový závod ho zatím čeká. Nejvíc ho láká vytrvalostní závodění, při kterém se o jedno auto dělí více jezdců. Baví ho odpovědnost za vlastní jízdu i spolupráce při střídání. Zájem ještě posílilo sledování týmu Mičánek Motorsport.

„Kombinace týmové spolupráce s individuální prací jezdce na trati mě baví,“ říká. Přes zimu chce trénovat na simulátorech a na jaře se vrátit na okruh.

Škola a helma vyšly skoro na čtyřicet tisíc

Pokud tě podobná cesta láká, Lukášovy výdaje dávají představu alespoň o prvních krocích. Za okruhovou školu zaplatil přibližně 30 tisíc korun a za helmu dalších 8 500. Následovaly poplatky za licenci a související pojištění. Další výbavu potřebnou pro závody bude muset doplnit.

Zkusil si pořídit i vlastní auto na trénování. Koupil Hondu Civic, u které ale podle svých slov řešil vrácení kvůli skrytým vadám. Pak zvažoval, zda hledat další vůz, nebo využít testování s týmem. Tam zase do ceny vstupují pneumatiky, palivo, mechanici či zázemí v boxech.

Každé rozhodnutí se tak vrací k tomu, kolik je ochotný zaplatit za další zkušenost. „A jak to bývá, v životě vždy najdete lepší využití pro ty peníze, ať už jde o dovolenou nebo třeba nový spotřebič nebo servis vašeho auta,“ připouští.

Jeho snem zůstává místo na stupních vítězů ve vytrvalostním závodě. Zatím si ale musel vyřešit mnohem bližší otázku. „Takže jsem přemýšlel přes den i v noci, co jsem ochotný udělat pro svůj sen.“

Lukášovu přípravu můžeš sledovat na Instagramu @lukas_zeman_racing.

Lukáš Zeman, cesta závodníka ve 30 letech

Článek vznikl z rozhovoru s Lukášem Zemanem pro Flexinit.