To, že bude film Nabarvené ptáče divácky náročný a úplně odlišný od zbytku české kinematografie, se dalo očekávat už od základních faktů o něm. Trvá dvě a tři čtvrtě hodiny, přesto se v něm mluví dohromady jen devět minut. Kromě písně v závěrečných titulcích, zde není vůbec žádný soundtrack. Na druhou stranu, film měl na české poměry nebývalý rozpočet přes sto milionů a hraje v něm řada hvězd evropského formátu. Jaké to tedy bylo?
Předně se musím přiznat, že jsem recenzent poměrně zaujatý. Knižní předlohu, od lehce kontroverzního Jerzy Kosiński, mám velmi rád a film se jí velmi přesně drží. Nebýt však její znalosti, asi by na mě některé scény ve filmu působily zmatečně.
Nabarvené ptáče je rozhodně kruté a sadistické. Dokonce tak, že část lidí na festivalech odcházela při promítání ze sálu. Režisér Václav Marhoul si však v krutosti nijak nelibuje a vždycky všechny scény utne včas, aby vše vydržel i citlivější divák. Takže, ač jde o film plný násilí, stačí zajít do vedlejšího sálu na nějaký horror a tam uvidíte o dost odpudivější záběry. Černobílý film je navíc k očím mnohem šetrnější…
Když se člověk přenese přes odpor k některým výjevům, nabídne se mu unikátní snímek. Dlouhé záběry na zamyšlené tváře, na okolní krajinu, výborně propracované zvuky v pozadí. To už se dnes ve světě rychlého střihu jen tak nevidí. Je třeba uznat, že těch mnoho let práce (Marhoul na filmu začal pracovat už před 11 lety) je prostě vidět. Všemu pomáhá i výborný scénář, který v roce 2013 vyhrál ocenění v Cannes.
I když by bylo škoda vyzrazovat více z příběhu, je třeba zmínit jedno. Mohlo by se zdát, že je to jen takřka tříhodinový příběh o rozličných formách mučení a násilí. Takhle se ovšem děj rozhodně brát nedá. Ukazuje lidskou krutost ale místy i dobrotu. Vše podává drsnou formou, což dokazuje i scéna, podle níž se film jmenuje. V ní ptáčník nabarví malého ptáčka na bílo a pošle ho k ostatním. Ti ho však kvůli změněné barvě nepoznají a uklovou ho. Lišit se je zkrátka nebezpečné, tato smutná myšlenka se v podstatě vine celým filmem.
Vyplatí se tedy na Nabarvené ptáče jít? Pokud jste divák, který v kinech hledá víc než odpočinek a únik z reality, potom za mě rozhodně ano. Jde o filmový zážitek, který vám jiný český film opravdu nenabídne.
Autor úvodní fotografie: Jan Dobrovský, Zdroj: BIOSCOP
